Pomáháme – s DECHEM ŽIVOTA 2. ročník
Vaření pečených čajíku je láska. Protože jsme ve firmě pouze dva, lidí u plotny moc nepotkáme. Abychom předešli ponorce, snažíme se vykukovat a účastnit se různých projektů. Například jsem se zúčastnili již podruhé týdenního odlehčovacího pobytu pro lidi, kteří trpí například ALS či SMA.
Kdo pobyt organizuje a kdo se účastní?
Pobyt organizují zástupci neziskové organizace Dech života DUPV s.r.o. Aby mohli pobyt uskutečnit, musí členové týmů sehnat sponzory na financování celého týdne. Díky zdravotní praxi a znalostem jsem mohla zastoupit roli odborné zdravotní sestry. Vojta se účastnil jako můj asistent, kdy pomáhal se vším fyzicky náročnějším.
Normální smrtelník nejspíše netuší, co zkratky ALS a SMA znamenají pro pacienta, rodinu a její finanční situaci. Zkusím krátce představit. ALS je nemoc, která přichází za dospělým člověkem, který postupně ztrácí schopnosti, ovládat svaly, a to včetně dýchacích a polykacích svalů.
Pacient v posledním stádiu nemoci hýbe pouze očima. U SMA je to trochu jiné, s touto nemocí člověk bojuje už od miminka. Lidé s SMA nemohou ovládat svaly určené pro vědomí pohyb. V obou případech nemoci, pacienti mají plně zachovanou mozková činnost. Rodina starající se o takovéto lidi, tak musí mít drahé a specializované zvedáky, ventilátory, vozíky, postele, auta…Bohužel, ne vždy se rodiny dočkají kladné odpovědi od pojišťovny.
Jaký pro nás pobyt byl? Co jsme dělali?
Již minulý rok jsme dostali možnost, zúčastnit se tábora, který vymysleli organizátoři přesně na míru handicapovaným pacientům na domácí plicní ventilaci. Letošní ročník jsme strávili v obchodní akademii Olgy Havlové v centru Jánských lázní.
Celkem se zúčastnilo 10 vozíčkářů, kterým dle situace byl přiřazen zdravotník a pomocníci, kteří pomáhali s potřebnými činnostmi. Letos to pro nás bylo výjimečné, protože s některými účastníky, zde byla i rodina.
Organizátoři zvolili program spíše v odpočinkovém duchu, ale i tak byl pestrý a zábavný.
1.den
První den hned po příjezdu a valné hromadě jsme se vrhli na seznamování, vybalování a prozkoumávání okolí Janských lázní. Nečekala jsem kolik nových tváří a životních příběhů poznáme. Ještě ten den jsme na kolonádě, ochutnali teplý lázeňský oplatek i pivo.
2.den
Druhý den už od rána jsme se pořád smáli. Jeli jsme do keramické dílny, a tam malovali barvami na textil trička, které jsme si vybrali. Vašek si vybral vzor hor, stopu pneumatik, jakože ty hory sjel křížem krážem. Jeho přání jsme vyslyšeli.
Po obědové pauze, nám dovezli čistou keramiku, abychom své umělecké vlohy promítli ještě tam. Nejdřív jsem zkusila malovat na svůj hrníček, abych rozcvičila ruku, uvolnila zápěstí a namalovala i Vaškův hrneček.
Opět jsme vybrali Vaškovi oblíbený motiv hor, tentokrát bez vzoru pneumatik, jelikož už takhle jsme měli vítr z výsledku. Samozřejmě dopadl výborně. Od té chvíle Vašek nepije z jiného hrnku. Tak jsem si to přesně představovala. 😀 Večer jsme zakončili procházkou, venku bylo nádherně.
3.den
Nejnáročnější a nejskvělejší den z celého programu. Deset vozíčkářů, dva lékaři, deset sestřiček, pár rodinných příslušníků, další doprovodný personál a skupina od Marka, který letos zemřel. Ti všichni šli/jeli v jedné velké „grupě“ na Sněžku. Heslo dne “NIC NÁS NEZASTAVÍ, MY TOMU MÁROVI TAM NAHOŘE PŘIPIJEME!” Lanovkou jsme vyjeli až skoro na vrchol. Neskutečně krásný výhled na pohoří, na modrou oblohu s občasným mráčkem, ale co bylo nejlepší?
Měli jsme rozzářené obličeje a upřímnou radost nad úspěšně dosaženým cílem. Přiťukli jsme si rumem a věnovali vzpomínku Markovi. Jeli jsme zpět dolů, směr Obří Důl na oběd. Horská služba pro nás připravila přednášku. Dlouhá procházka Pecí pod Sněžkou nás unavila natolik, že někteří vynechali i večeři. Šli rovnou na kutě.
4.den
Po náročném výstupu na Sněžku jsme využili volný den pouze pro krátké procházky. Navštívili jsme kolonádu, ochutnali teplý oplatek, studené pivo a hlavně se schovávali před spalujícím sluníčkem. V podvečer jsme skočili na masáž zad, kterou jsme dostali díky naší ředitelce Daně Turečkové.
5.den
To bychom nebyli my, kdybychom si nedali další velký cíl. Předposlední den jsme měli v plánu vyhlášenou a pro nás dokonale bezbariérovou „STEZKU V KORUNÁCH STROMŮ KRKONOŠE“. Opět jsme se drželi hesla “NIC NÁS NEZASTAVÍ!” Stromy vytvářely příjemný chládek a nahoře příjemně foukalo. Výhled jsme měli skvělý a pohled do radostných tváří lidí kolem k nezaplacení.
K večeru nás soukromým koncertem potěšila skupina místního starosty „TŘI GREPY“. Na střeše budovy nás překvapila skvělá muzika. Užili jsme si přítomnost dobrých lidí a do syta se napili i najedli.
6.den
Den poslední pokud nepočítáme ještě sobotní ráno, kdy jsme pouze sbalili kufry a čekali na rodiny. Poslední den patřily Jánky (Janské lázně) jenom a jenom nám.
Osobně přijel zpívat zpěvák XINDL X. Následoval operní a klavírní koncert. A toto všechno jsme zakončili degustací vín. Pár odvážlivců si vypůjčilo balónky s heliem a bavilo se “šmoulím”hlasem až do hluboké noci. Kdybych Vám řekla, že jsme zkoušeli i Vaškovi dávat helium, tak bych na nás prozradila, že s balónky jsme blbli i my.
7.den
Den odjezdu jsme se pořád loučili. Museli jsme špinavé věci nacpat do kufru bez rovnání. Hlavně abychom ho potom zavřeli. Doma ať si s ním mamka poradí.
Něco o Vaškovi
Náš tým tvořili 4 lidé doktorka Terka, asistent Vojta, já jakožto sestřička a především Vašek – pacient. Vašek Srnec je sice upoután na plicní ventilátor a mechanický vozík, přesto si plní svoje sny, má mnoho životní energie a stíhá hodně aktivit. Kromě práce v ČSOB ještě závodně hraje florbal. Ve volných chvílích vymýšlí zlepšováky na invalidní vozíky. Jeho velkým snem je vlastnit firmu.
Naše zhodnocení celé akce
Letošní ročník byl z našeho pohledu úplně jiný než ten předešlý, ale co se týká emocí stejně skvělý jako loňský. Jsme plni zážitků, dojmů a informací. Dlouho to budeme lidem vyprávět a myslet na to. Jsme neskutečně vděční, že toho můžeme být součástí. Nejen že se díky tomu můžeme seznamovat s novými lidmi, jejich příběhy, ale také nás to hodně učí o životě.
Děkujeme týmu Dechu života za skvělý program a už teď se těšíme na další ročník.
0 komentářů