Vaření pečených čajíku je láska. Protože jsme ve firmě pouze dva, lidu u plotny moc nepotkáme. Abychom předešli ponorce, snažíme se vykukovat a účastnit se různých projektů. Například jsem se zúčastnili týdenního odlehčovacího pobytu pro lidi trpící například ALS či SMA. Vysvětlím později.
Kdo pobyt organizuje a pro koho je?
Pobyt organizuje nezisková organizace Dech života DUPV s.r.o. Aby se mohl pobyt uskutečnit musí členové týmů sehnat sponzory na financování celého týdne. Díky zdravotní praxi a znalostem jsem mohla zastoupit roli odborné zdravotní sestry. Vojta se účastnil jako můj asistent, kdy pomáhal se vším fyzicky náročnějším.
Normální smrtelník nejspíše netuší, co zkratky ALS a SMA znamenají pro pacienta, rodinu a její finanční situaci. Zkusím krátce představit. ALS přichází za dospělým člověkem a je to postupná ztráta schopnosti ovládat svaly, a to včetně dýchacích a polykacích svalů.
Pacient v posledním stádiu nemoci hýbe pouze očima. U SMA je to trochu jinačí, s touto nemocí člověk bojuje už od miminka. Lidé s SMA nemohou ovládat svaly určené pro vědomí pohyb. V obou případech nemoci je však plně zachována mozková činnost. Rodina starající se o takovéto lidi tak musí mít drahé a specializované zvedáky, ventilátory, vozíky, postele, auta…Bohužel, ne vždy na toto odpoví pojišťovna kladně.
Jak pobyt probíhal?
Letošní pobyt probíhal v brněnském centru Kociánka. Díky navýšení počtu odborného i pomocného personálu mělo možnost přijet hned devět klientů, oproti minulým ročníkům, kde klientů mohlo být pouze pět.
Pro každého klienta vytvořili organizátoři tým o jedné sestřičce, jednom ošetřovateli, co se vyznačoval velkou fyzickou silou a dalších x pomocníčků a bezvadných lidí, kteří se navzájem doplňovali a pomáhali si.
Během týdne jsme jezdili na výlety. Ale né na výlety, jakože po rovné asfaltce, abychom to měli jednodušší, například na jeden výlet jsme jeli na vinice, a to rovnou pěkně na rozhlednu. Další do vinného sklípku na degustaci. Pak do planetária, anebo hra na stopovanou v místním parku cestou necestou. Zážitkem byla taky rozbitá rampa v autobuse (Karosa) s 5 vozíčkáři na palubě s průměrnou hmotností vozíku 200kg.
Trochu ze Aničky života
Vojta a já jsme se starali o Aničku, která se od mala potýká s SMA. Od první chvíle, co jsme se seznámili, jsem tušili, že týden v Brně bude díky ní bezvadný. Usměvavá, vtipná, nezlomná, chytrá, odhodlaná, maličká, mladá slečna, to byla naše Anička.
Leč jí k životu pomáhá přístroj na dýchání, k pohybu elektrický vozíček a ke všemu ostatnímu tým pomocníků, chuť do života jí to nebere a úsměv na rtech už vůbec. Se svým údělem se sžila a neoznačuje se za nemocnou a už vůbec nepotřebuje lítost.
Anička ke svému životu a žití potřebuje pomoci ostatních. A to plnou pomoc, vyčísleno 100
100 % procenty. Krom hýbání jedním prstíkem, co ovládá vozík Anička nezvládne bez pomoci nic. Neotočí hlavu, když jí spadne níž. Nepohne se v posteli, když se jí špatně leží. Nepoškrábe se na nose, když jí něco svědí. Nenapije se, když má žízeň. Jediné, co může je spoleh na lidi kolem. A to ve dne v noci, i uprostřed hluboké noci, když je přeleželé rameno nebo potřeba polohovat hlavu jinak či jen odkašlat, je potřeba pomoci od ostatních.
Jak jsme si to užili?
Pobytu jsme se neúčastnili jako SICHROVKA, ale jako dva mladí lidé, kteří se koukají kolem sebe a rádi přiloží ruku k dílu, jsou otevřeni novým věcem, a hlavně neváhají pomoci tam, kde je to potřeba. Dnes to byla Anička, s kterou se jistě ještě uvidíme, neboť jsme ji slíbili ochutnávku, ale jindy to může být úplně něco jiného, důležité je pro nás to, abychom byli přínosem a mohli dělat to, co nás baví. Skvělý tým z DECHU života nám byl jen odměnou. Tak na viděnou na přes rok.
0 komentářů